Jak Mojráček překonal nervozitu

Jednoho odpoledne seděl Mojráček u psacího stolu a zamyšleně hleděl na učebnici zeměpisu. Před ním stál test, který měl rozhodnout, jestli dostane na vysvědčení jedničku, nebo dvojku. Byl to důležitý okamžik a Mojráček si to dobře uvědomoval. Každý den se pečlivě učil, a když se zrovna neučil, nervózně přecházel po pokoji. Do testu zbývaly ještě tři dny, ale jeho nervozita rostla čím dál víc. Maminka i tatínek si toho všimli. „Mojráčku, když se tak moc připravuješ, určitě to dobře dopadne,“ uklidňovala ho maminka. „A i kdyby se náhodou stalo, že to nebude jednička, vůbec to nevadí. Pro nás je důležitější, že ses snažil. A dvojka je přece taky moc hezká známka.“ Tatínek přikyvoval: „Přesně tak, my jsme na tebe pyšní už teď.“

Ale Mojráček byl pořád napjatý. Maminka si ten den u večeře dokonce všimla, že si začal okusovat nehty – něco, co nikdy dřív nedělal. Věděla, že musí najít způsob, jak mu pomoci. Vzpomněla si na starý pěnový míček, který měla kdysi ve škole. Když byla nervózní, nosila ho s sebou a mačkala ho. Po večeři se šla podívat do své krabice vzpomínek ze školy a míček našla. Hned ho odnesla Mojráčkovi.

„Tady, Mojráčku,“ řekla mu s úsměvem. „Tenhle míček mi kdysi pomáhal, když jsem byla nervózní. Věřil bys, že jsem se ve škole taky občas bála, že se mi něco nepovede?“ Mojráček se na maminku podíval s překvapením. „Ty? Vždyť vždycky všechno zvládáš!“ Maminka se zasmála. „To ti tak jen připadá. Ale naučila jsem se něco, co mi pomáhalo. Před každým testem jsem se nejprve na židli několikrát zhluboka nadechla a pak jsem si řekla: ‚Učila jsem se, takže to zvládnu!‘ A pak jsem začala psát.“

Mojráček si vzal míček a s maminkou si povídal o čase, kdy chodila do školy. Ulevilo se mu, že není jediný, kdo má občas strach. Večer si spolu lehli na zem a poslouchali klidnou hudbu. Maminka ho naučila zhluboka dýchat. „Podívej se, jak se ti zvedá a zase klesá břicho,“ řekla mu. Mojráček to zkusil a začal se cítit klidnější. Tatínek se přidal taky, dívali se, jak se jim zvedají břicha, poslouchali příjemnou hudbu a smáli se spolu.

Když nastal den, kdy měl Mojráček psát test, byl stále trochu nervózní. Mojráček se před psaním zhluboka nadechl, jako ho to naučila maminka, u toho mačkal její antistresový míček, a řekl si: „Učil jsem se, takže to zvládnu.“ A opravdu – zvládl to na jedničku! Ale i kdyby ne, věděl, že jeho snaha je to nejdůležitější. Doma to s rodiči oslavili a jejich rodinné večerní dýchání pokračovalo dál, protože se jim zalíbilo natolik, že z něho udělali svou malou tradici.

Tipy pro rodiče:

• S nervozitou je potřeba pracovat, později by mohla přerůst do větších psychických obtíží.
• Dejte dítěti možnost mluvit s vámi o tom, co ho trápí, čeho se bojí. Introvertním dětem může pomoci vyjádření pocitů pomocí kresby. Obavy dětí nikdy nezlehčujte, mohlo by se stát, že k vám ztratí důvěru a příště se vám již nesvěří.
• Odmala budujte u dítěte zdravé sebevědomí a učte ho překonávat potíže.
• Nezapomeňte dítě učit, že i neúspěch je součástí života.
• Pokud je dítě opravdu hodně nervózni, vymyslete větu, kterou si může opakovat, aby si dodalo odvahu (Já to zvládnu. Já to dokážu.).
• Vhodná jsou pravidelná relaxační cvičení. Zkuste hluboké dýchání do břicha. S dětmi do 12 let se relaxaci věnujte společně.
• Pořiďte dítěti antistresový míček, který může v případě nervozity mačkat.