František Nepil

Když si vaše babička nebo dědeček sedli v kuchyni s ranní kávou, často poslouchali v rozhlase příjemný hlas Františka Nepila a jeho pořad Dobré a ještě lepší jitro. František Nepil byl vypravěč, spisovatel, autor pohádek knižních, rozhlasových i televizních.
Narodil se v roce 1929 a dětství strávil ve Svatém Janu pod Skalou, kde je nádherná příroda. Není divu, že spousta jeho dětských knížek se odehrává v lesích a na loukách.
Některé jeho knížky byly zfilmovány jako večerníčky (třeba Já, Baryk nebo Makový mužíček). Přispíval také do mnoha dětských časopisů a je autorem mnoha scének Spejbla a Hurvínka. Maminka nebo tatínek určitě znají aspoň jednu z jeho knížek pro děti. Ty nejznámější napsal v 80. letech, kdy byli vaši rodiče dětmi.
V jeho příbězích vystupují pohádkové víly, skřítci a kouzelné bytosti. Polní žínka Evelínka je o víle, která pomáhá zvířátkům a do které se zamiluje smrtelník Francínek. Naschválníčci jsou o škodolibých skřítcích, kteří škodí dětem v lese na táboře. Makový mužíček je chlapeček, co se narodil stařence a stařečkovi z makovice a žije s nimi v chudé chaloupce u lesa.
Pan Nepil ale psal i o obyčejných dětech, které zažívají neobyčejná dobrodružství a legraci. Třeba Mína z knížky Pět báječných strýčků dostane lyže, ale pobyt na horách proleží s angínou. Tatínkovi kamarádi – její strýčkové – jí ale vypráví neskutečné příběhy ze svých dobrodružných životů. Anebo Štuclinka a Zachumlánek – to jsou děti, které se musí ze dne na den postarat samy o sebe, protože jejich kmotřínek musí do nemocnice. Pečou cukroví, chystají Mikuláše, zateplují pumpu.
Náš seriál o knihách z dětství rodičů vždy zkoumá i slovíčka, řeč a jazyk knih. Veronika Králová, korektorka a maminka dvou dětí, o češtině v Nepilových knížkách říká:
„František Nepil psal laskavé knížky plné krásných slov. Byl mistr v pozorování světa kolem nás. Když čtete jeho knížky o lese, máte chuť se tam okamžitě rozběhnout a oněměle zírat na všechnu tu nádheru. Měl cit pro dětská rošťáctví i dobrodružství, bytosti z jeho pohádek jsou milé a hodné. Jako dítě jsem milovala třeba příběhy o psu Barykovi a jeho zvířecích kamarádech (uhodnete, jak jsem pojmenovala našeho psa?) nebo o malinkatém Makovém mužíčkovi, kterému netopýr na půdě předváděl ‚přemety a lopinky‘. Ani jako dospělá jsem Nepilovy dětské knížky nepřestala číst a užívala jsem si způsob, jak popisoval zdánlivě obyčejné věci. Obloha je modrá jako čekankový lán a den je jako korálek. Mrzne, až to v nose lepí, až se země svítí nebo až uši cinkají. Jednou je ticho, jako když ovečky usnou, jindy jako když se vyměňují prstýnky, a pak zase jako když se pěna měří. Ochladí se, až kňourají ponožky, a při oblevě po pěšinkách hrkají potůčky jako z křišťálu.“

Veronika si z Nepilových knížek dokonce dělala výpisky těch nejbáječnějších slov. Schválně, jestli správně spojíte slova s jejich významy:

1 spocívat a) stmívat se 4 střechýl d) postýlka

2 žinýrovat se b) slupnout 5 kutloušek e) hadřík

3 šírat se c) ostýchat se 6 klůcek f) rampouch

Máte všechno dobře (správné řešení najdete na konci článku)? Ne? Tak si můžete zanadávat jako postavy z knížek Františka Nepila: Morcec ambulanc! Pro pět ran do kredence! Můj ty šestisvěte! Krucaj pucek! Herdek filek!