Belgické knihy pro děti

14.3. 2024Časopis Krajánek 0

Belgie je země komiksu, víte to? Když přijedete v Bruselu na hlavní nádraží, první, co uvidíte, je budova, která má na střeše obrovskou komiksovou postavičku. A hned na okraji historického centra je muzeum komiksů se sochou Šmouly před vchodem.

Nejznámější belgický komiksový hrdina ale není Taťka Šmoula, ale reportér Tintin. Tento talentovaný novinář jezdí po celém světě a se svým psem Filutou zažívá mnohá dobrodružství a pomůže chytit leckterého zločince. V pozdějších příbězích je zobrazován spíše jako detektiv, ostatní postavy o něm někdy říkají, že je jako Sherlock Holmes. Tintin je velmi chytrý, rychlý a šikovný a především rozumí všemu technickému a umí řídit každé vozidlo. Tintina vymyslel belgický kreslíř Hergé v roce 1929 a příběhy vycházely zprvu v příloze novin. Časem vzniklo dokonce i několik animovaných filmů a v roce 2011 Tintinova dobrodružství zfilmoval slavný režisér Steven Spielberg. V českém nakladatelství Albatros vyšly dvě sbírky všech Tintinových dobrodružství.

V komiksovém světě je podobně známá postavička kovboje Luckyho Luka od kreslíře Maurice de Beverrea, který ale kreslil pod pseudonymem Morris. Lucky Luke je známý jako muž, který střílí rychleji než jeho stín. Bojuje na straně dobra, nejčastěji proti čtveřici zločinců Daltonových. Autorem většiny příběhů byl francouzský spisovatel René Goscinny, ale Morris dal v roce 1946 Lucky Lukovi podobu a vymyslel všechny nejdůležitější postavy. Lucky Luke vychází dodnes, na Morrisovo přání komiksy po jeho smrti dál kreslí jiný kreslíř.

Filip a Radim Čtveráčkovi ze Znojma jsou dlouholetí fanoušci Luckyho Luka a jejich maminka Jana vypráví: „Už ani nevím, kdy a jak se k nám dostal první komiks, nejspíš náhodou. Tahle malá náhodička ale spustila období fascinace zejména zápornými hrdiny, bratry Daltonovými – čtyři banditi, podobní si jako vejce vejci, akorát ten nejstarší byl nejmenší (hlava party, chytrý, ale vztekloun) a nejmladší nejvyšší a nejprimitivnější z party sourozenců. Daltonovi pak u nás byli na všech výkresech, jejich podoby na pyžamu, na dortu, měli jsme i jeden na míru háčkovaný exemplář. Bratři Daltonovi často v komiksech chodí v zástupu od nejmenšího po nejvyššího. A protože jsme jako rodina čtyři, hádejte, jak nás kluci často nutili chodit (i po ulici).“

A Filip doporučuje: „Pro toho, kdo si komiksy začne teprve číst, bych doporučil Daltonovi na svobodě nebo Na stopě Daltonovým.“