Gabra a Málinka

Některé knížky se v rodinách dědí po generace – četli je vaši rodiče, prarodiče i prababičky. V českých rodinách k nim patří například Karafiátovi Broučci, Foglarovky a z dívčího čtení příběhy o Gabře a Málince od Amálie Kutinové. Tyto knížky byly napsány už dávno, takže přečíst je může být obtížné, ale můžete se o to s rodiči pokusit. Navíc jsou psány nejen starší češtinou, ale navíc valašským nářečím – odehrávají se totiž na začátku minulého století ve Štítné nad Vláří nedaleko Zlína.

Zkusíme si hned na úvod malý test z nářečí, kterým je kniha napsaná. Zkuste si tipnout, co znamenají následující slova. Správné řešení najdete na konci článku.

1. cérka
   a) tetování
   b) škrábanec
   c) holka
2. búchanec
   a) bouchnutí
   b) koláč
   c) výbuch
3. lepaneček
   a) druh placky
   b) pohlavek
   c) samolepka
4. cigánět
   a) lhát
   b) zpívat
   c) rvát se
5. šmoligajda
   a) krupicová kaše
   b) veselá písnička
   c) špindíra
6. trúbela
   a) trubka
   b) rozhledna
   c) nadávka (jako „trouba“)

Amálie Kutinová se už ve škole rozhodla, že napíše knížku o své laskavé mamince. Její paní profesorka na gymnáziu mluvila krásně o knize Babička od Boženy Němcové a vyzvala své studenty, aby někdo z nich v budoucnu napsal podobnou knihu o mamince. Amálie Kutinová se stala lékárnicí a později se provdala za knižního nakladatele. Ten ji přivedl blíže k literatuře. Dlouho nosila v hlavě vyprávění o své mamince a o svém dětství a měla vymyšlený i název – „Naše matička“. Knížku věnovala své mamince k sedmdesátinám. Když pak napsanou knihu předčítala, zjistila, že je plná veselých příběhů o Málince a její sestře Gabře (tedy o samotné Amálii Kutinové a její sestře Gabriele), a nazvala ji Gabra a Málinka, povedené dcerky (1935). Knížka měla několik pokračování.
A o čem knížka je? O dětství na vesnici, o lumpárnách, o tom, jak byla ve vsi pouť, o hádkách s kluky (kterým se valašsky říká ogaři), o koze Herce a o kočkách, o chození do kostela, o potoce jménem Járek. O tom, jak holky zlobí maminku a někdy ji i trápí. Já jsem všechny tyto knížky četla moc ráda a několikrát, stejně jako moje maminka i babička.

Takové vzpomínky na knížku mají moje kamarádky:

• Byly to moje oblíbené knížky. Vím, že to bylo napsáno trochu nářečím, což mně na začátku vadilo, pak jsem si zvykla. Jedna byla tichá, klidná Málinka – o té pak bylo volné pokračování Farmaceutka, už byla lékárnicí. Gabra byla trošku jako kluk. Víc si už nepamatuju. (Věra S.)
• Ty knížky jsem měla moc ráda, všechny díly. Ale hlava děravá, pamatuju si jen, že si hodně hráli u potoka. A byli tam ogaři a noži říkali křivák. (Jitka)
• Líbilo se mi, jak si chodily hrát bez dozoru na vsi k potoku a byly to dcerky pana řídícího, takže bydlely ve škole. Málinka byla hodná holčička a Gabra trochu divoška a měly se moc rády. A ještě si vzpomínám, že šly na pouť a Gabra si tam koupila červené korále. (Magda)
• Měly jít utopit myši a Málinka je místo toho pustila. A přála si za muže někoho chromého, aby se o něj mohla starat. (Věra O.)

Amálie Kutinová měla mimochodem i slavnou dceru – Marii Kubátovou. Společně sbíraly a psaly pohádky z prostředí Krkonoš. Marie Kubátová je autorkou Krkonošských pohádek, které možná znáte zfilmované jako večerníček. Ještě více zajímavostí o Amálii Kutinové najdete na stránce https://gabramalinka.stitna.cz/, která vznikla mj. ve spolupráci se Základní školou Gabry a Málinky ve Štítné nad Vláří.

Správné odpovědi: 1c, 2a, 3b, 4a, 5c, 6c