Mojráček a domácí mazlíček

Jednoho dne vyprávěl Mojráček rodičům u večeře, že jeho nejlepší kamarád dostal k narozeninám štěňátko a všem ve škole vykládal, jak si s ním hraje a jaká dobrodružství je čekají… Mojráček zatím doma žádného mazlíčka nemá, a tak ho napadlo, že by mu rodiče taky mohli nějakého toho pejska pořídit. A tak prosil a prosil…

„Mojráčku,“ řekla maminka, „mít pejska, to není jen tak! O pejska se taky musíš starat, ne si s ním jen hrát. Je to velká zodpovědnost.“ Ale Mojráček si stále trval na svém a sliboval, že se o pejska určitě starat bude.

O týden později maminka přišla domů dřív z práce. Ale nepřišla sama, měla na vodítku hezkého pejska – Jessie. Její kolegyně totiž odjíždí na dovolenou, kam mazlíčci nesmí. A tak se Mojráčkova maminka nabídla, že jí pejska pohlídají. Mojráček tak bude mít příležitost dokázat, že by se o pejska postaral. Mojráček výskal a byl moc rád, s pejskem se hned skamarádil a už si plánoval, co společně podniknou.

U večeře pak tatínek vzpomínal, že když byl malý, měli doma rybičky a také psa Lexíka, kterého musel chodit venčit, i když bylo venku škaredě. Ale na druhou stranu měl Lexíka hodně rád, vzpomínal, jak si spolu hráli a jak ho Lexík vítal, když přišel ze školy. S rybičkami byla nuda, člověk na ně mohl jen koukat, ale zase o ně nebyla taková starost. Stačilo je nakrmit a čistit jim akvárium. „A ty jsi, maminko, měla nějaké zvířátko?“ ptal se zvědavě Mojráček. „Měla jsem doma křečka, vlastně paní křečkovou. Jmenovala se Žofka,“ vzpomínala maminka. Pak vzpomínala, jak Žofce vyráběla různé domečky a prolézačky. V noci to ale s Žofkou bylo k nevydržení, často maminku nenechala vyspat, protože pořád běhala po kleci a dělala kravál. Mojráček, když to vše slyšel, tak už si nebyl tolik jistý, jestli zvířátko pořád chce…

Ráno vstával Mojráček brzo, aby před školou stihl Jessie ještě vyvenčit. Po chvilce už chtěl jít domů, ale Jessie se na procházce líbilo a domů se jí zrovna nechtělo. K tomu začalo pršet, takže Mojráček promokl a Jessie byla úplně špinavá. Domů ji Mojráček vyloženě dotáhl, Jessie se ujal tatínek a Mojráček se šel rychle osušit, převléknout a utíkal do školy. Odpoledne si Mojráček s Jessie hrál na zahradě, házel jí hračky a ona mu je nosila zpátky. Užili si spoustu zábavy.

První tři dny se Mojráček o Jessie staral opravdu vzorně, dával jí čistou vodu několikrát denně, hlídal, aby měla misku stále plnou granulí, chodil s ní na procházku i v dešti. Čtvrtý den přišli pro Mojráčka domů kamarádi, aby s nimi šel do kina. Mojráček by šel hrozně rád, ale uvědomil si, že musí jít vyvenčit Jessie a že slíbil, že ji pak s tatínkem po procházce vykoupe.

Dny plynuly jako voda a pro Jessie si přišla maminčina kolegyně. Mojráčkovi to bylo trochu líto, ale taky se těšil, že už nebude muset vstávat o tolik dříve. Rodiče Mojráčka pochválili, že se o Jessie opravdu hezky staral, a ptali se ho, jestli pořád chce nějakého mazlíčka. Mojráček odpověděl, že nějaké zvířátko by si přál, ale takové, které nebude muset venčit. Nakonec se s rodiči domluvili, že koupí králíčka. Celé odpoledne na internetu četli, jak se o králíčka starat, co potřebuje, čím ho krmit… A další den už Mojráčka po škole doma vítal nový člen rodiny – králíček Sam.

Tipy pro rodiče:
•Koupi domácího mazlíčka vždy pečlivě zvažte, zjistěte si co nejvíce informací.
•Při výběru zohledněte věk dítěte, náročnost a složitost péče, časové nároky.
•Péče o zvíře představuje zodpovědnost a povinnost pro dítě, k tomu byste dítě měli vést už od útlého věku.
•Domácí mazlíček má pozitivní vliv na rozvoj zodpovědnosti a starostlivosti u dítěte. Také na rozvoj zdravého sebevědomí, rozvoj emocí a empatie.
•Všude ve světě je známá terapie za pomocí zvířat, ať už koní, nebo psů. Domácí mazlíček se může stát kamarádem vašeho dítěte a usnadní mu zvládání stresových situací.