Mojráček, Alice a hádky o kapesné

Mojráčkova sestřenice Alice před časem začala dostávat kapesné, tak jako Mojráček. Hned se mu s tím šla pochlubit, protože si připadala opravdu dospěle. Ukazovala mu, kolik peněz dostala, a plánovala si, co si za ně koupí. Za chvíli se z pokojíku začal ozývat křik a Mojráčkova maminka běžela nahoru podívat se, co se tam děje. Alice křičela na Mojráčka, že není fér, že dostává méně než on, Mojráček zase křičel na Alici, že fér není jen to, že ona dostává víc, než dostával v jejím věku on. Maminka jen vrtěla hlavou a nevěděla, co si s dětmi počít. Nakonec se Alice i Mojráček urazili a přísahali, že už jeden na druhého nikdy nepromluví ani slovo. Mojráčkova maminka z toho byla moc smutná, nechtěla však zatím volat tetě Matyldě, aby jí o všem řekla.

Večer si o tom promluvila s tatínkem a domluvili se, že musí s dětmi vše probrat. „Ještě jim nic neříkej,“ prosil tatínek maminku, „počkáme měsíc, jestli se to uklidní. Já budu každý den zapisovat všechny útraty, které děti mají, aby viděly, kolik měsíčně utratí.“ A jak tatínek řekl, tak udělal. Zapsal útratu, když se po cestě z tréninku s Mojráčkem stavili na večeři do McDonaldu. Maminka zapsala nákupy s Alicí, na kterých si koupila nové boty a tričko. Tatínek s maminkou zapsali útratu za společný výlet a spoustu dalších věcí.

Ani po měsíci se děti nepřestaly dohadovat. A tak si s nimi Mojráčkovi rodiče sedli a ukázali jim seznam toho, co se utratilo. Mojráček a Alice jen kroutili hlavou, vůbec nevěděli, kolik měsíčně stojí pár věcí. „Víte,“ řekla Mojráčkova maminka, „každý z vás dostává takové kapesné, které je pro něj vhodné. Mojráčku, když ty jsi byl ve věku Alice, všechno bylo o něco levnější, proto má Alice teď o něco vyšší kapesné, než jsi měl tenkrát ty. Ale v podstatě si za něj může koupit jen to, co sis tehdy mohl koupit ty. A Alice, Mojráček je starší než ty, proto dostává vyšší kapesné. Takhle je to spravedlivé.“ Tatínek dal pak dětem ještě za úkol, aby si zapisovaly, co vše si koupily samy nebo co jim koupili Mojráčkovi rodiče, že oni si s maminkou také budou zapisovat, kolik sami utratili.

Po dalším měsíci si spolu všichni zase sedli a ukázali si své seznamy. Děti se divily, kolik věcí se jim koupilo, na kolika výletech byly a kolik to vše stálo. Pak jim ukázal svůj seznam tatínek, který si za ten měsíc koupil jen jedny nové kalhoty. A maminka, ta si nekoupila vůbec nic. Nakonec se pře-staly děti o kapesném dohadovat. Maminka to pak vše zavolala tetě Matyldě, která byla moc ráda, že se vše vyřešilo.

Tipy pro rodiče:

• Kapesné je vhodné zavádět od 1. třídy.

• Výše kapesného závisí na finančních možnostech rodičů, na věku dítěte a taky na tom, zda si dítě z něho musí něco pravidelně platit, nebo zda ho má pouze pro své potřeby.

• Kapesné podporuje u dítěte finanční gramotnost, rozvíjí jeho schopnost plánovat a odložit uspokojení svých potřeb.

• Již od školky je vhodné s dítětem hovořit o tom, že věci stojí peníze, a rodiče proto musí chodit do práce. Dítěti nastavujte hranice a limity, nekupujte mu vše, na co si vzpomene. Naučí se poznávat hodnotu věcí.

• Kapesné je vhodné navyšovat s rostoucím věkem dítěte, vždy s ohledem na jeho dosavadní finanční hospodaření s penězi a finančními možnostmi rodičů.

• Problém ohledně výše kapesného často nastává mezi sourozenci, mezi kterými je větší věkový rozdíl. Je na rodičích, aby dětem vysvětlili rozdíly v částkách, které dostávají, případně zvolili stejnou výši kapesného.

• V případě většího věkového rozdílu (5 a více let) mezi sourozenci se jeví jako vhodnější zvolit rozdílnou výši kapesného a dát dětem možnost přivydělat si pomáháním v domácnosti (nad rámec jejich domácích povinností). Zde by však měla být stanovena stejná finanční odměna.