Mojráček a špatná parta

Jednoho dne odpoledne projížděl Mojráčkův tatínek kolem parku a viděl Mojráčka sedět na lavičce se staršími dětmi. Vypadalo to, že se všichni dobře baví. Tatínek si všiml, že někteří z kluků kouří. U večeře se tatínek zeptal Mojráčka, jak se celý den měl, co se dělo ve škole a kdo jsou jeho noví kamarádi. Mojráček na to stroze odpověděl, že se měl dobře a noví kamarádi jsou prostě normální kluci. Rodiče byli trochu překvapeni tím, jakým tónem s nimi Mojráček mluvil, ale tentokrát to nechali být.

Další den to tatínkovi nedalo a po práci jel znovu kolem parku. A zase viděl to samé. Tatínek už nemohl zůstat klidný. A tak se snažil zjistit, kdo ti kamarádi jsou. „Už dlouho jsi tu neměl svého nejlepšího kamaráda Péťu,“ divil se tatínek naoko u večeře, „nechce třeba o víkendu přijít k nám? Může tu i přespat.“ Ale Mojráček jen zavrtěl hlavou. Řekl, že teď nemá na Péťu čas a že už vlastně tak dobří kamarádi nejsou. „Ale,“ divila se maminka, „a s kým se teď teda, Mojráčku, kamarádíš?“ Mojráček jí na to neodpověděl, jen pokrčil rameny. „Tak jestli chceš,“ nabídl Mojráčkovi tatínek, „můžeš si v sobotu pozvat na návštěvu nějakého jiného kamaráda.“

V sobotu ráno někdo zběsile zvonil u dveří. Mojráček se rozběhl ke dveřím a na rodiče jen houkl, že to bude jeho kamarád Ondra. Chtěl s ním rychle proklouznout do svého pokoje, ale rodiče je odchytili u schodů. Mojráček musel Ondru rodičům představit. Rodiče nebyli moc nadšení, Ondra měl na sobě ošuntělé oblečení, místy špinavé a roztrhané. Nejhorší bylo, že šel cítit po cigaretách. Ondra je ale slušně pozdravil a pak si s Mojráčkem celý den hráli. Večer se Mojráčkova maminka ptala Ondry, jestli ho někdo vyzvedne. Ondra řekl, že ne, že půjde domů sám.

Po nějaké době se Mojráček rodičů zeptal, jestli by k nim mohl Ondra zase přijít. Rodiče s tím nesouhlasili, protože o Ondrovi nic nevěděli a moc se jim nelíbil. Začali se Mojráčka na Ondru vyptávat, ale on jim nic říct nechtěl. Jen se rozčiloval, že pokud se jim to nelíbí, tak ho zvát na návštěvu už nebude. V sobotu ráno se Mojráček zeptal, jestli může jít na hřiště. Rodiče mu to dovolili s tím, že má být do večeře doma. Mojráček ale na večeři nedorazil. Maminka se mu snažila dovolat, ale hovor nepřijal. Už se s tatínkem začali bát, když tu slyšeli zarachotit klíče v zámku. Mojráček přišel domů o více než hodinu později a byl z něj cítit cigaretový kouř. Rodiče si ho zavolali do kuchyně a ptali se ho, kde byl a co tam dělal. „Kouřil jsi?“ zeptal se Mojráčka přímo tatínek. Mojráček tvrdil, že ne. Tatínek na něj uhodil, že viděl, že kluci, se kterými se teď kamarádí, kouří, a že i Ondra byl cítit po cigaretách. Mojráček rodičům vysvětlil, že Ondra je mladší bratr jednoho z kluků, které tatínek viděl v parku. Ondru bratr často hlídá, proto Mojráčka tatínek s partou starších kluků viděl. „Ti kluci kouří,“ vysvětloval Mojráček, „ale Ondra ne a já taky ne. Dneska jsem byl u Ondry doma, jeho rodiče taky kouří, přímo doma. Proto byl Ondra cítit po cigaretách a já taky.“ Pak rodičům slíbil, že on nikdy kouřit nezačne, protože mu to hrozně smrdí. Rodičům se ulevilo. Taky je mrzelo, že Ondru hned odsoudili, aniž by věděli všechny souvislosti. Proto navrhli Mojráčkovi, aby ho zase pozval na návštěvu. Kluci se pak navštěvovali často a Mojráčkovi rodiče zjistili, že je Ondra opravdu milý a vychovaný kluk.

Tipy pro rodiče:

Nedělejte ukvapené závěry. Nejprve si o nových kamarádech zjistěte co nejvíce informací a až pak je dítěti zakazujte.
Vhodná je prevence. Vysvětlujte dítěti již v útlém věku, co se smí, co ne, kdo je a kdo není opravdový kamarád.
Budujte si s dítětem pevný a respektující vztah.
Pokud se dítě chytne špatné party, řešte vše individuálně s výchovným poradcem, metodikem prevence, školním psychologem.
Obecně se doporučuje nechat dítě nést následky svého chování úměrně věku.
Pokud dítě zkouší kouření nebo jiné návykové látky, na nic nečekejte. Vyhledejte pomoc odborníka, vysvětlete dítěti rizika užívání a pokuste se jej dostat z dosahu těchto „kamarádů“.