Mojráček a „deprese“

„Ach jo! Venku zas prší a prší,“ povzdechl si Mojráček. Už dlouho nebyl na tenise, protože kurty jsou pořád mokré a nedá se na nich hrát. Doma už se nudí, kamarádi jsou nemocní, nebo odjeli na dovolenou za teplem. A na zahradě se taky nedá hrát, protože je úplně rozbahněná…

Maminka sleduje, jak Mojráček už několikátý den jen leží v posteli a kouká do stropu. Nebo chodí po domě jako tělo bez duše. Pořád jen vzdychá a už se opravdu dlouho neusmál. Když přijde domů z práce tatínek, taky si u večeře všimne, že Mojráček není ve své kůži. A tak si o tom společně s maminkou později promluví. Tatínek slíbí, že se Mojráčka zeptá, co ho trápí, protože Mojráček se mamince svěřit nechce.

Další den si kvůli tomu vezme tatínek v práci volno. Po snídani jde za Mojráčkem do pokojíku. „Mojráčku, jak se máš? Nechceš si se mnou o něčem třeba promluvit?“ ptá se tatínek. „Nech mě být, nechci se s tebou bavit! S nikým se nechci bavit! Dejte mi s mámou oba pokoj!“ rozčiluje se Mojráček. Tatínek je zprvu trochu zaražený, protože takhle s ním nikdy Mojráček nemluvil, ale nakonec mu řekne, že teda dobře, že ho teď nechá být. Nezapomene ho ale ujistit, že kdyby si chtěl o čemkoliv popovídat nebo třeba jen nebýt sám, ať za ním kdykoliv přijde.

Maminka už netrpělivě čeká v kuchyni, až jí tatínek řekne, jak s Mojráčkem pořídil. Ten jen zamyšleně kroutí hlavou a vypráví mamince o tom, jak se na něj Mojráček utrhl. Maminka nad tím vším přemýšlí a pak si vzpomene na kolegyni z práce, která jí vyprávěla o tom, jak její syn trpí depresemi. Je teda o několik let starší než Mojráček, ale i tak si maminka začne na internetu hledat informace o dětské depresi. To, co zjistí, ji moc neuklidní.

Celý den se snaží Mojráčkovi zvednout náladu, ale nic nepomáhá. Mojráček je celý den zavřený v pokoji a dívá se na televizi. Nechce si hrát ani se svou mladší sestřičkou, kterou jinak vždycky zabaví. Dolů přijde, až když ho maminka volá na večeři. „Představte si, že v rádiu říkali, že zítra už má konečně přestat pršet,“ říká co nejvíc vesele maminka. A začne s tatínkem plánovat, že by mohli konečně uklidit zahradu a zasadit nové stromečky. Po večeři si jde tatínek hrát s Mojráčkovou sestřičkou do obýváku. Mojráček je chvíli pozoruje a pak se k nim připojí. Tatínek je nejdříve trochu překvapený, ale nijak to nekomentuje a je rád, že se všichni dobře baví. Mojráček se po dlouhé době zase usmívá.

Maminka po chvíli hru ukončí s tím, že je nejvyšší čas jít se vykoupat a spát. Než vykoupe sestřičku, sedí Mojráček s tatínkem a povídají si. „Tatínku, promiň, že jsem na tebe byl tak zlý. Víš, já se doma hrozně nudím, když je venku pořád škaredě,“ omlouvá se Mojráček. Tatínek má pro něj pochopení a domluví se, že když na Mojráčka zase přijde splín, řekne o tom rodičům a vymyslí společně nějaký program, třeba si zajdou do dětského parku, na motokáry nebo do kina. Mojráček to tatínkovi slíbí a po dlouhé době jde spát s úsměvem.

Tipy pro rodiče:

• Při rozvoji depresí hraje velkou roli genetika. Příčinou dětské deprese mohou být také vysoké nároky na dítě, stres, trauma… (Mojráček v příběhu netrpěl dětskou depresí, ale měl jen „běžný“ splín.)
• Nezlehčujte výkyvy nálad u dítěte, vždy jej ujistěte, že se na vás může se svým trápením obrátit, řekněte mu, že ho máte rádi, uklidněte jej, že se na něj za špatnou náladu nezlobíte.
• Učte dítě odmala vypořádat se s různými nároky, a pokud neví, jak se se situací vypořádat, nabídněte mu různé možnosti řešení.
• Chvalte dítě a připomínejte mu jeho úspěchy, buďte mu vždy nablízku.
• Rozvíjejte zdravé sebevědomí dítěte, naučte ho odpočívat, relaxovat.
• Pokud si nevíte rady nebo si nejste náladami dítěte jistí, vyhledejte pomoc dětského psychologa.