Proč by měly děti sportovat

Ve škole si paní učitelka s dětmi povídala o zdravém životním stylu. Každoročně škola pořádala projektový den, na kterém měly děti předvést ostatním, co dělají pro své zdraví. Každá třída si pak měla vybrat jedno zaměření. V Mojráčkově třídě byli samí sportovci, a tak si odhlasovali, že každý předvede, jakému sportu se věnuje. Na přípravu měly děti skoro dva měsíce, měly vytvořit prezentaci svého sportu, jak často musí trénovat, mohly pouštět nějaká videa apod. Všichni se na to moc těšili.

Na konci týdne se děti domluvily, že si o obědové pauze dají sraz na hřišti za školou a dohodnou se, kdo co připraví a jaký sport bude každý z nich prezentovat. Ti, kteří se věnují stejnému sportu, spolu budou spolupracovat. Mojráček si všiml, že jediná Tereza se do plánování nezapojovala a tvářila se moc smutně. A tak se jí Mojráček zeptal, na jaký sport chodí ona. „Na žádný,“ odpověděla Tereza, „maminka mě vždy brala jen do divadel, na výstavy, a chodím do výtvarného kroužku, ale nesportuju…“ Pak se Mojráčkovi svěřila, že moc ráda plave. Mojráček dostal nápad, o kterém si promluvil s paní učitelkou v hodině tělocviku. I když ve škole nenabízeli kroužek plavání, paní učitelka se rozhodla, že bude Terezu po vyučování soukromě trénovat, protože sama plavala. Tereza tak začala chodit na hodinu plavání každý den. Nejprve jí to moc dobře nešlo, ale s každým dalším a dalším tréninkem se zlepšovala. Její spolužáci byli nadšení, že se Tereza postupně začala zapojovat do projektu, na kterém společně všichni pracovali, a moc ji v jejím novém koníčku podporovali.

Dva měsíce utekly jako voda a nastal den „D“. Každá třída měla možnost prezentovat svůj projekt. Mojráček se na tento den pečlivě připravoval s kamarádem, se kterým chodil na tenis. Ukázali spolužákům, jak se tenis hraje, co je potřeba mít za vybavení a jak časově náročné to je. Kluci, kteří chodili na fotbal, uspořádali zápas a předvedli svou sbírku dresů. No a Terka, ta se mohla pochlubit svou první medailí z plavání, kterou před nedávnem získala. Byl to den plný zábavy.

Mojráček pak večer rodičům vyprávěl, co zajímavého se dozvěděl z projektů ostatních tříd. „Ale myslím si,“ prohlásil Mojráček, „že určitě nejzábavnější byl projekt naší třídy. Protože děti si mohly vyzkoušet to, co neznaly, a taky potkaly spoustu jiných kamarádů.“ Pak ještě vyprávěl o tom, že i jejich paní učitelka kdysi chodila na gymnastiku, a dokonce jim předvedla, co umí. To byla panečku podívaná!

Tipy pro rodiče:

• Dnes děti zažívají více stresu než dříve a sportování je nejpřirozenější cestou, jak stres a úzkost odbourávat.
• Pravidelný pohyb a sport by měl být pro rodiče prioritou číslo jedna.
• Díky sportu děti posilují své fyzické zdraví a kondici, získávají nové dovednosti, kamarády, učí se např. týmové spolupráci.
• Díky sportu se děti naučí zvládat neúspěch, což je důležitým krokem v jejich vývoji.
• Rodiče by měli jít svým dětem příkladem, pokud chtějí, aby jejich děti byly aktivní, musí být i oni sami. Při sportu spolu může rodina trávit společný čas, dochází k upevňování rodinných vztahů.