Péťa a kyberšikana

Mojráčkovi rodiče se ve středu odpoledne chystali do kuchyňského centra, aby si vybrali a naplánovali novou kuchyni, kterou si maminka už dlouho přála. Mojráčkovi se s nimi jet nechtělo, a tak mohl zůstat doma. Aby se nenudil, pozval k sobě na návštěvu Péťu, kamaráda z vedlejší třídy. Původně měl Mojráček v plánu, že budou hrát venku na zahradě nějaké hry, ale než Péťa dorazil, začalo pršet. A tak se chvíli dívali na televizi, a když pořad skončil, šli si zahrát hru na počítači. Docela dobře se bavili až do doby, kdy Péťovi zapípal mobil. Přišlo mu totiž nějaké video, a i když Mojráček neviděl, o co se v něm jedná, poznal Péťův zoufalý hlas a smích jeho spolužáků.

Mojráček si nemusel dlouho lámat hlavu s tím, co ve videu mohlo být, protože během pár minut přišlo stejné video i jemu. Péťovi spolužáci to rozeslali všem dětem ze školy. Mojráček byl v šoku, protože na tom videu Péťovi očividně ubližovali a taky se mu posmívali. Než však stihl Mojráček něco říct, Péťa se zvedl, omluvil se a utíkal domů. Mojráček se na video díval pořád dokola a přemýšlel, jestli by o tom neměl někomu říct. Ale nechtěl nic dělat za Péťovými zády. Druhý den ve škole si Mojráček Péťu odchytil o přestávce na chodbě, řekl mu, že by měli jít za Péťovou učitelkou nebo by to měl Péťa ukázat doma rodičům. Péťa mu ale řekl, ať to neřeší, že to byla jen taková klukovina a nic se neděje.

Jenže za pár dní přišlo dětem ze školy opět další video. A pak za týden další. Takhle se to opakovalo několik týdnů a Péťovi už se posmívala skoro celá škola. Ten ale pořád nechtěl slyšet o tom, že by to měl řešit s dospělými. Dokonce se s Mojráčkem přestal bavit. Mojráčkovi to ale nedalo, a tak se jednou u večeře zeptal rodičů: „Mami, tati, čistě teoreticky, kdybyste věděli, že někdo ubližuje vašemu kamarádovi a natáčí hloupá videa, která pak posílá dětem ve škole, co byste dělali? Čistě teoreticky, samozřejmě…“ Rodičům bylo hned jasné, že se Mojráček neptá jen tak, a nakonec ho přesvědčili, aby jim ta videa ukázal.

Druhý den ráno se pak vydali společně s Mojráčkem za ředitelkou školy. Mojráček jí ukázal videa, ale pak musel jít na vyučování, takže nevěděl, jak jednání dopadlo.

Během týdne přešli kluci, kteří ubližovali Péťovi, na jinou školu. Dětem už nepřišla žádná další videa a na Péťovi bylo vidět, že se mu ulevilo, i když nevěděl, že o videích to prozradil Mojráček. Najednou byl z Péti zase ten veselý kluk, který si rád hrál s ostatními spolužáky. Ve škole pak proběhl také projektový den s přednáškou o tom, co je to šikana a kyberšikana, co by měly děti dělat, když se s tím setkají, a že by si neměly nechat líbit, aby jim kdokoli ubližoval.

Tipy pro rodiče:

• Nejlepší prevencí kyberšikany je otevřený vztah s dítětem, který je založen na důvěře. Mluvte s dítětem o rizikovosti sociálních sítí, co je přijatelné a co by si v žádném případě nemělo nechat líbit.
• Stanovte jasná pravidla při používání internetu. Existují i různé rodičovské aplikace, které činnost vašeho dítěte na internetu mapují.
• Pokud se dítě stane obětí kyberšikany, řešte tuto situaci co nejdříve. Často tyto případy řeší policie, ale důležitá je také spolupráce třídní učitelky a vedení školy.