Hautes Fagnes
Milí krajánci, moc rádi se s vámi potkáváme opět u nás, v Belgii. Při našem posledním shledání jsme se toulali po Bruselu. Dnes zvedneme kotvy a přesuneme se na východ země. Tam nás čeká procházka romantickou, ale i trochu tajemnou a drsnou krajinou náhorní plošiny Hautes Fagnes, která je součástí německo-belgického národního parku Hautes Fagnes-Eifel.
Hautes Fagnes doslova znamená „vysoké bažiny“. Vysoký, alespoň na belgické poměry, je tu vrchol Signal de Botrange. Se svými 694 m n. m. je dokonce nejvyšším bodem Belgie, a když si vyšlápnete ještě pár schodů na umělý pahorek, zaokrouhlíte to na rovných 700 metrů. No a bažiny? Na ty se nebudete moci vynadívat. Hautes Fagnes je největší belgickou přírodní rezervací tvořenou zejména v minulosti právě rašeliništi a vřesovišti. V současné době již rašeliniště nezabírají tak velký prostor, protože až do poloviny 20. století sloužila místní rašelina jako snadno dostupné topivo.
Národní park Hautes Fagnes byl zřízen v roce 1957. Koncem století se z něj stala turisty vyhledávaná lokalita a byla zavedena pravidla, která je při průchodu parkem nutno respektovat. Návštěvníci se mohou pohybovat po vyznačených trasách, do některých zón je možno vstoupit pouze s průvodcem, do jiných vůbec. Při výjimečných stavech je park dokonce kompletně uzavřen a na znamení toho jsou u vstupů vztyčeny červené vlajky.
Budete-li pozorní, všimnete si na území Hautes Fagnes mnoha křížů. Připomínají vyhaslé životy lidí, kterým se místní nehostinná krajina stala osudnou. Nejznámější je příběh zamilovaného páru, který přes bažiny procházel, aby si opatřil dokumenty nezbytné pro svatební obřad. Ke svatbě ovšem nikdy nedošlo, protože oba milenci zahynuli při sněhové vánici.
Drsné klima, které zde panuje, je však příznivé pro mnoho rostlinných i živočišných druhů. Můžete tu spatřit kočku divokou, rysy, tetřívky obecné či žluté narcisky, masožravou rosnatku nebo sedmikvítek evropský. Pokud se chcete projít krajinou, která vám dovolí oprostit se od každodenních starostí a vnímat jen krásu okolí, přijeďte!
François a Marie: Legenda o nenaplněné lásce a kříži snoubenců mezi Belgií a Pruskem
Psal se rok 1871 a všechno začalo v belgických Ardenách, nedaleko rozsáhlého rašeliniště Hautes Fagnes (čti: ót faň) a nedaleko hranic s Pruskem, dnešním Německem.
Marie byla služebná na farmě v městečku Jalhay (čti: žale), François byl statný Bastognard (obyvatel města Bastoň), který tou dobou stavěl přehradu Gileppe (čti: žilep). Potkali se na jarmarku v Jalhay a hned se do sebe zamilovali. Po několika měsících se rozhodli, že chtějí mít svatbu. Tenkrát to ale nebylo jen tak. Nejprve museli udělat před svatbou ohlášky (veřejně oznámit, že se chtějí vzít), a to ve vesnici, kde žijí rodiče nevěsty. Vydali se tedy na cestu. Měli to hodně daleko. Město, kde se Marie narodila, se jmenovalo Xhoffraix (čti: ófré) a bylo asi 20 kilometrů od Jalhay. Byla strašlivá zima a všude padal sníh.
François a Marie se rozhodli, že půjdou zkratkou přes zasněžené rašeliniště Hautes Fagnes, aby si ušetřili čas. Marie cestu dobře znala a věděla, že nedaleko je hostinec, kde pracuje její bratr Lambert, tam si budou moct odpočinout.
Jakmile došli do hostince, venku se strhla silná vánice. Všichni Marii a Françoise varovali, aby přečkali vánici a přespali v hostinci. Marie ale do dalšího dne čekat nechtěla. I když venku sněžilo a byla vichřice, oba se vydali do Xhoffraix zkratkou přes rašeliniště Hautes Fagnes. Do vesnice už ale nikdy nepřišli. Kvůli tvrdohlavému rozhodnutí nedočkavé Marie sněhovou vánici nepřežili. Tragický konec připomíná dřevěný kříž, který dodnes stojí v Hautes Fagnes, v místě zvaném Baraque Michel u obce Jalhay, kde oba milence našel pruský celník. Marie a François budou přesto navždy odděleni. Mariini rodiče nechali svou dceru pohřbít v Xhoffraix, kde se narodila, François je pohřbený v Jalhay.
Baraque Michel je třetím nejvyšším bodem Belgie (674 metrů nad mořem) a je dodnes vyhledávaným turistickým místem nejen mladých, zamilovaných lidí, kteří sem jezdí uctít památku Françoise a Marie.
