Mláďata

Zima je za námi (alespoň tedy na severní polokouli) a jaro v plném proudu. A právě toto roční období je okamžikem, kdy se v přírodě rodí nejvíce mláďat. Téma čísla jsme si tedy nevybrali náhodně!

Jaro srší energií, je to doba nových začátků a zrození. Ne nadarmo se Velikonocům říká svátky jara a jako symbol se objevují nejrůznější jehňátka, vajíčka a kuřátka, králíčci, zajíčci, zkrátka robátka. Inu, příroda to má dobře zařízeno. Mláďata mnoha druhů ve zvířecí říši přicházejí na svět tak, aby měla co nejlepší podmínky k přežití a k růstu. Lidská mláďata z našich úvah vynecháme, stejně jako i další drobečky, kteří přicházejí na svět celoročně, bez ohledu na nepříznivé počasí.

Co si povědět na téma mláďat? Spíš, kde začít? Že jsou malá až malinkatá. Roztomilá. Chlupaťoučká. Hravá. Dovádivá. Zranitelná. K zulíbání. Taková jsou mláďata, která asi vídáme nejčastěji – odmala v leporelech, v knížkách, v pohádkách, v televizní pohádce nebo je – když máme to štěstí – můžeme pozorovat naživo, na zahradě, v lese, doma… Že jsou maličká, to platí o všech. I takové slůně v porovnání se sloní maminkou je mrně nebo velrybátko vedle mámy velryby. Jsou malým vydáním svých rodičů. Ne nutně jsou ale všechna mláďata chlupatá jako plyšáci nebo sladká k pošimrání. Přeci jen drbání krokodýlka, štířete nebo piraňky si asi jen těžko představíme.

Na světě existují tisíce a tisíce nesrovnatelných typů živočichů. Není snadné si v duchu vybavit žabí, medúzí či komáří „rodinu“ nebo jejich mláďata, mladé. Naučné knihy dokonce o mláďatech hovoří jen ve spojitosti s takzvanými vyššími živočichy. V každém případě jsou potomci – u těch nejnižších i vývojově nejvyspělejších živočichů – pokračováním života předků a jediným způsobem zachování druhu. Tak to jde od dávných dob a půjde na věky věků.

Zajímavostí je, že o některá „mláďata“ se „rodiče“ vůbec nestarají, přežití je dáno přírodními zákony, podmínkami, přizpůsobivostí. Jiná robátka doprovází rodič nebo oba rodiče kousíček či kousek životní cesty, dokud se nenaučí všemu podstatnému pro život a nepostarají se o sebe. V tomto ohledu je člověk v živočišné říši raritou! Miminko, později dítě, pak teenager i poté mladý dospělý je doslova rozmazlován. Představte si, že v některých zemích odcházejí děti od rodičů a začínají samostatný život až po neuvěřitelném 30. roce života! Taková věčná mláďata, že?